15. 9.-18. 9. 2011 - Rax Alpe a Hohe Wand - Klettersteigen

 

Kdo? Klára, Lucie, Petr (Bytomský), Kardy, Já.

 

15. 9. 2011

Je čtvrtek, já mám dovolenou a jedem s CK Alpina na ferraty do Rakouska. Ta, které to spískala (Marketa, klidně ji prásknu!) s námi nejede. Prý nějaká zkouška či co. Trapná výmluva.

 

Sraz na Svinově na nádraží, kupujem hromadný lístek a ve vlaku se seznamujem. Petr každého podaruje cvičně Ostravarem v plechu. To to pěkně začíná... To zas bude večírek...

 

A tudy půjdem. (Mám nového průvodce...)

V Brně zvažujem, zda půjdem lozit na stěnu u Olympie. Ale je to štreka a my máme pouze omezený čas. Tak vyhrává gulášek v hotelu Pegas. Po cestě do Pegasu zjišťujem, že na Svoboďáku jsou nějaké pivní slavnosti. Moc lidí, spousty stánků s pivem. To zas bude večírek...

 

A teď zkusíme modré pivo!

 

Po nějakém tom pivě jdem na sraz na Zvonařku na autobusák. Mám strach, že se cestou počůrám. Klára se mi směje, že mám velký batoh. Údajně v propozicích bylo výslovně: "Neberte velké batohy, raději sportovní tašky!" Všichni mají tašky, jen já jdu s batohem. No jo, propozice nečtu, balím se podle sebe. V buse koluje nějaká láhev a já se začínám bát.

 

Projíždíme kolem kempu v Kaiserbrunnu a já se tam zas těším, jak malé děcko. Parkujem kousek od Weichtalhausu a jdem se ubytovat. Vaříme večeři na terase před chatou, popíjíme tequillu a připravujem se na zítřek.

 

16. 9. 2011

Ráno se jdu koupat do Schwarzy jako jediný... Pak se musíme sbalit, na Weichtalu pro nás už není na druhou noc místo, přijedou nějací maďaři, tak se musíme přesunout na Waxriegelhaus. Hehehe... Se mi Klára smála, že mám batoh. Waxriegelhaus znamená půlhodinovou procházku do kopce. Ty tašky jim nezávidím. Nakonec se nad nimi slituju a pomůžu Lucii s taškou, Klára nese svoji tašku s Lucií napůl.

 

Tatranská krosna v Höllentalském podání.

 

Petr se táhne jak soumar, mám pocit, že v tašce stěhuje piano. Nakonec mu pomáhá s taškou instruktor Jára. Petr sám by tu cestu šel asi 3 dny. Nějak z cestovky zapomněli dát vědět, že došlo ke změně v ubytování...

 

Uložíme věci v chatě a vyrážíme s malými baťůžky na Reißtalersteig, lehkou feratku, která končí pod Heukuppe. Pod nástupem se někteří učí navázat ferrratový set. Instruktor Jára se diví, když nevydržím a začínám do toho ostatním kecat. Holt netrpělivý instruktor se ve mě nezapře.

 

Před nástupem na Reißtalersteig.

 

Nastupuju do cesty jako první, abych děckám ukázal, jak se to dělá... :-)

 

Tak takhle se stojí na skále s cvaknutým ferratovým setem... :-)

 

Lucie na žebříčku.

 

Jde o lehkou ferátku, takže se většinu času nejistím. Běžně to chodíme s batohem plným lezení pod nástup...

 

Navrchu vyběhnem na Heukuppe a máme sraz na Karl-Ludwig Hausu.

 

Pod vrcholem Heukuppe, v pozadí chata Habsburg Haus.

 

Pohled od Karl-Ludwig Hausu přes Lucii na Bismarcksteig.

 

Z Karl-Ludwig Hausu se přes traverzovou ferátku Bismarcksteig vracíme na chatu. Vaříme venku večeři, dáváme nějaké ty štamprličky a uvažujem, co další den.

 

No, k těm štamrpličkám. Když Petr vytáhnul ze své ukrutně těžké tašky flašku Bacardi Black, a poté, co jsme jí dali co proto ještě flašku Jägermeistera, myslel jsem si, že chápu, proč ji měl tak těžkou. Pak jsme ještě nakrájeli citron a ztrestali druhou tequillu. Prostě standardní vysokohorský večírek. (Já jsem si po nakrájení citronu na chvilku lehnul... Samozřejmě jsem okamžitě usnul. Ostatní ale, aby mi nebylo líto, že jsem přišel o tequillu, mě každou chvilku vzbudili a nalili do mě panáčka. To jsem si ale ráno nepamatoval, jen jsem se divil, že je svět nějak rozmazaný...)

 

17. 9. 2011

V sobotu vyrážíme na Hans von Haidsteig, relativně dlouhou, ale nikterak obtížnou ferátku (420 výškových metrů, C/D).

 

Klára v nástupu Hans von Haidsteig.

 

Problém této cesty je, že jsou zde spousty lidí, z nichž mnozí se neumějí chovat, bezohledně předbíhají v nepříjemných místech a shazují shora šutry. (Lucie teda při svém tempu nepředbíhala, zato šutrama si to vynahrazovala...)

 

Hezké žebříčky tam jsou...

 

Navrchu se rozdělíme na 2 skupinky. Část již směřuje dolů na chatu, my se s Járou jdem podívat směrem k Ottohausu na další krátkou ferátku. Je poznat lufťáky z Vídně, kteří se sem vozí lanovkou. Otrhané kalhoty či Monturácké sportovní vybavení bylo nahrazeno uplými kalhotami a v některých případech jsem viděl boty na podpatcích. Někteří nemají soudnost...

 

Ottohaus okýnkem od ferátky Kronich-Eisenweg.

 

Pak valíme dolů na Waxriegel. Večeře, večírek střídmý. Ještě asi fungujou zbytky ze včerejška.

 

18. 9. 2011

Ráno balíme a fičíme dolů na Preiner Gseid, kde máme sednout do busu a přejet na Hohe Wand. Bus přijíždí s vice nž půlhodinovým zpožděním. S děckama na táboře bych zahrál šlapaka...

 

Na Hohe wandu fičíme HTL-steig. Při lezení po železe si připadám jako v práci, když jsem dělal výškovky. Lezení je teda lepčí.

 

Kardy ve čtvrté zatáčce okruhu jde na finále. Teda... Konec HTL-steigu.

 

Ti, kterým přišel HTL-steig těžký šli lehčí Frauenluckensteig s pěknou dírou...

 

 

 

Navrchu ještě někteří zkusili vyběhnout krátkou, ale těžkou ferátku Blutspur. Instruktoři dojišťovali pomocí lana, dívčí křik se nesl do údolí a já jsem se s foťákem v ruce bavil...

 

Urputný zápas s Blutspur.

 

Vrcholovka.

 

A už zbývá jen fotka se SkyWalkem a hurá domů!

 

 

Díky, Járo!

 

Zbylé fotky jsou v galerii, neváhejte psát komentáře.