12.-14. červen 2015 - Soustředění na Rabštejně

 

Tak jsme úspěšně ukončili zimní přípravu na lezecké stěně. A abychom zúročili nabyté dovednosti, rozjeli jsme se směrem na Rabštejn, abychom něco polezli na skalách. Odjížděli jsme v pátek odpoledne poté, co jsme v pohodě naložili věci pro 15 lidí do dodávky - 3-dveřové Toyoty Corolla! Tímto upřímně děkuji Willymu za zapůjčení žaby - bez ní bychom to nezvládli.

Po příjezdu autobusu na Skřítek (se 40 minutovým zpožděním) jsme se příjemně prošli na Rabštejn, kde už nás čekala žaba, Mina a Hanička. Při pohledu na louku jsme se zděsili - bylo zde asi 50 stanů plných lezců! Bylo jasné, že to bude maso. Postavili jsme stany, zašli se podívat na vyhlídku a už byl čas jít spát. Bohužel - večírek u horské chaty Rabštejn nám moc spánku neumožnil. Příště špunty do uší s sebou!

Ráno jsme brzo vstali, abychom se dostali na lehčí cesty. Lezli jsme na předních skalách na Panně a na Masivu u Panny ve skupinkách po třech, vždy lezec, jistič a "záložní" jistič. A lezli jsme vážně vysoko!!!

Kolem oběda jsme se přesunuli na zadní skály, kde jsme posvačili. Následoval přesun na sluníčko na vyhlídku, kde jsme se skoro 2 hodiny pekli při čekání na slanění. Slanili jsme ten nejdelší slaňák na Rabštejně - odhadem 35 metrů. Perfektně to zvládli i ti, kteří ještě nikdy neslaňovali - klobouk dolů! I když se slaňování neobešlo bez zranění (Jitka se tak těšila, že si rozedřela koleno), byl to zatím nejintenzivnějsí zážitek.

Po slanění jsme se už přesunuli do kempu - čekala nás večeře v chatě. Kuchař Honza připravil luxusní menu. Výbornou polévku - bramborový krém se sušenými rajčaty, následovanou hovězím ragů se šťouchanými brambory. Dokonce zaimprovizoval a pro jedinou vegetariánku celého "zájezdu" připravil speciální porci zapékaného lilku. Už se tam těším znova!

Po chvilce odpoledního klidu při HUTUTUTU jsme se přesunuli k večernímu překvapení - lanovým překážkám. Postavená byla trasa složená z 4 překážek. Tahle (co už si nepamatuju, jak se jmenuje), následovaná manévry, křížem a véčkem pro dva.

Pak začlo pršet, buřit a blýskat se. Což bylo fajn, protože byl akorát čas jít spát a déšť rozehnal zájemce o pokračování party z předchozího dne. Takže jsme se ze soboty na neděli i trochu vyspali.

V neděli jsme lezli na věži U buku. Trošku těžší cesty než na Panně a U panny, ale všichni si s tím poradili. A ti, kteří si neporadili to aspoň urputně zkoušeli, takže nikdo nepřišel zkrátka.

Kolem poledne ještě polévka v chatě, sbalit stany a hurá domů. Mina nás žabou odvozil na Skřítek, autobus jel načas a většina z nás cestu domů prospala.

Byl to parádní víkend! Děkuji všem účastníkům, instruktorům, chatařovi, kuchaři a holkám za barem, které nás ochotně obsluhovaly a těším se na další skalní lezení!

Další fotky najdete v galerii. Pokud byste chtěli originál velké fotky, ozvěte se.