20. 8. - 4. 9. 2011 - Putování Francouzskou Provence
Účastníci: Evka, Oski a JÁ
20. 8. 2011
1:45 (Skoro dvě hodiny ráno!!!) - Máme domluvený sraz u mě před domem. Sbalíme zbytek věcí a jedem.
1:45 - Mám věci snesené dolu a stojím před barákem.
2:00 - No co, jsem zvyklý z cest s bratrem Ondřejem, že se vyjíždí s 20-ti minutovým a delším zpožděním. Mohlo se něco přihodit, je třeba něco přebalit apod.
2:15 - Sedím doma a čekám.
2:20 - Beru telefon a volám. "Jééé, jenik, víš, my jsme zaspali..."
3:00 - Máme naloženo a odjíždíme. Stany, vaření, lezení, kola...
První nanuková zastávka. Nejeli jsme po placeném úseku a ušetřili za mýtné, tak jsme to rozfofrovali za nanuka.
Jedem zkratkou přes Švýcarsko směrem Lyon a Le Chambon-Feugerolles. Z Lyonu do Saint-Étienne kličkujeme, abychom se vyhnuli placenému úseku cesty. Projíždíme malýma vesničkama, cestama, kde si s koly na střeše nejsme jisti, zda projedeme. Po příjezdu se dozvídáme od Matthieaua, že úsek Lyon - Saint-Étienne se neplatí... Projeli jsme tak 4 nanuky. Ale dojeli jsme. Sice s více než dvouhodinovým zpožděním. Matthieau (Oskiho kamarád) se ženou nás nechávají ubytovat, osprchovat a dostáváme výbornou večeři. První den cesty je úspěšně za náma.
21. 8. 2011
Na dotaz, co je v okolí zajímavého se dozvídáme, že je tu jedna místní atrakce - HORNICKÉ MUZEUM! To musíme vidět!
Oski, Evka, Matthieau a průvodce.
No... Jet kvůli tomu 1400 km je asi fakt blbost, když můžu na kole zajet na Landek.
Kdyby tam nebyly nápisy ve Francouzštině, tak bych myslel, že jsme doma.
Odpoledne po obědě se ženem s lezením na skalky poblíž. Po vylezení první cesty jsme se shodli, že to fakt nepůjde. Bylo 35 °C ve stínu, skála pálila do rukou a tavila se mi podrážka na čerstvě podražených Miurách. Jdem se koupat!
Tam někde dole jsme se koupali. Voda teplá jak... No...
22. 8. 2011
Na doporučení přejíždíme do kempu Mazet Plage u řeky Ardèche.
Ani moc nebloudíme. Po příjezdu a polívce se jdem vykoupat a projít směrem ke skalám. Lezem 1-2 cesty, materiál mi připomněl Paklenicu.
Pohoda s pivkem v kempu.
To místo jsem si okamžitě zamiloval, příští rok se tam musím znova podívat!
Voda, lodičky, skály - všechno na jednom místě, stačí udělat pár kroků.
23. 8. 2011
Jdem otestovat místní skalky. Lezem 4-5 cest, pak Evka začíná pyskovat, jestli už nechcem jít k vodě. Nechcem. Ale jdem, bo se to po chvilce nedá vydržet.
Evka a její 4a na druhém...
Koupání parádní, čistá, průzračná voda, nikterak studená.
Hopsááá...
Večer přejíždíme do kempu Les Blachas u městečka Salavas. Ubytujem se, objednáme lodičky na druhý den.
S dědkem u lodiček jsme si užili kopec srandy. Odmítal s námi totiž komunikovat. Teda... Anglicky. Zkoušel na nás všecko možné. "Française?" "Espagnole?" Důrazně kroutíme hlavou a trváme na svém. Jen anglicky. Takže komunikace vypadala, jako bychom byli oba na hlavu padlí. "Eight o'clock you stay here, yes? Heheheee..."
Pak se jdem projít korytem říčky/potoka Le Rieussec. Hezká procházka, překvapivě krátká.
Po procházce zasloužené pivko a WiFi v hospodě.
Pivo už nevím, jak se jmenovalo. Nedostali jsme originál sklenice. Ale dobrý kvasničák to byl, mile překvapil. (Originál sklenice jsme nechtěli, protože byly jen 2-decové. Tak jsme škemrali, až jsme se přes 3 a 4 deci dostali konečně k pravé míře.)
24. 8. 2011
Něco kolem 8 hodiny ranní vyrážíme na loďkách po řece Ardèche směrem k Saint-Martin-d'Ardèche.
Já a Pont d'Arc v pozadí.
Evka s Oskim mají kanoe, já se poprvé v životě potkávám s kajakem. A bylo to bolestné setkání... :-) Trápil jsem se celých 27 km (s výjimkou úseku, kde si kajak půjčil Oski a zkoušel Eskymáky). Nadával jsem, klel, ale co mi to bylo platné... I tak jsem si to náležitě vychutnal.
To už jsem byl skoro mrtvý a do cíle zbýval ještě pořádný kus...
V Saint-Martin-d'Ardèche nakládáme lodě na vlek a čekáme na bus, který nás odveze zpět do kempu. Je to brutální komerce, stovky lodí denně, ale logisticky to mají zmáknuté perfektně.
Večer přejíždíme do kempu le Castellas v Saint-Martin-d'Ardèche, odkud máme naplánovanou vyjížďku na kole.
25. 8. 2011
Jedem ze Saint-Martin-d'Ardèche přes kapli Saint Sulpice v Saint-Marcel-d'Ardèche do Saint-Remèze.
Kaple Saint Sulpice.
V Saint-Remèze obědváme typicky francouzské jídlo - grilované kuře. (Oski s Evkou nejí francouzské paštiky, odmítali zkusit francouzské salámy a vůbec jedli tak jak v Ostravě. Tím jsem trpěl...) Vracíme se po cestě vedoucí nad kaňonem Ardèche, parádní rozhled!
Pohled dolů na řeku Ardèche.
Po příjezdu do kempu zjišťujeme, že nám naúčtovali 2 noci, byť jsme byli domluvení, že zůstanem jenom jednu. Jsou to svině, tomu kempu se příště vyhnu. Nakládáme a přejíždíme na Camarque, místo, kde se Rhône v široké deltě vlévá do Středozemního moře. Stavíme stan, vaříme večeři, popíjíme pivko a zevlujem po kempu. Pak jdem na chvilku mrknout na moře a spat.
26. 8. 2011
Restday. Chceme si odpočinout, a tak berem kola a jedem objet část delty. Bude to pohodových 40 km téměř po rovince.
Počasí je parádní - hic, vysoká vlhkost a velice silný protivítr. Cedule "Zákaz vjezdu za silného větru" nás nemůže zadržet. To profičíme... Hehe, mýlka. Plahočíme se proti větru v písku, občas tlačíme. Nakonec se ale přece jen dostáváme do čtvrtiny naší cesty, k majáku.
Odtud jedem kousek po větru (asi 500 metrů), a pak se silným bočním větrem dalších 10 km. Vítr sám o sobě by nebyl taková pruda, kdyby s sebou nenesl písek od moře. Dře to úplně všude, hodily by se oční kapky. Dojíždíme do kempu, cítíme se, jak bychom jeli 80 kiláků a řítí se pěkná sada od moře. To nám ale nebrání v koupání.
Balíme a přejíždíme do Aptu, ubytováváme se v hezkém kempu a vyrážíme směrem Le Colorado Provençal, podívat se na okrové doly. Úžasné barvy, nenáročná procházka, ráj všech fotografů. (Teda těch, co používají barevný film...) Ty barvy jdou vidět i na Google maps. Teda... Pokud si zapnete satelitní mapu.
Pohled z Colorado Provençal směrem na Rustrel.
Je tam možné vidět starou technologii, používanou při těžbě. Okr se prakticky vodou smýval a odplavoval, takže dominuje parní kotel s čerpadlem, zpola zasypané v písku a trubky pro rozvod vody.
Nohama stíráš okr na kolejích...
27. 8. 2011
Vyrážíme na nenáročnou projížďku na kole z Aptu přes Saignon, Bonnieux, Lacoste a Oppède a zpět do Aptu. Nenáročných 60 km, spousta hezkých míst k vidění. Navíc jsme v Lacoste potkali autobus českých turistů a koupili od nich parádně chlazené pivko, Holba překvapila plechem, 11-ti stupňový Šerák jako vždy vynikající. Navíc daleko od domova...
Pohled přes Saignon na Mt. Ventoux.
Lacoste, místo, kde byl držen v domácím vězení Markýz de Sade.
Oppède - až se mi z toho točí hlava.
Most po cestě do Aptu, co už si nepamatuju, jak se jmenoval. Důležité je, že pod ním není žádná voda, všichni si stěžovali na šílené sucho.
28. 8. 2011
Blbý nápad. Jedem na kole Mt. Ventoux. Autem do Bédoin, a pak 23 km do kopce v nepříjemném hicu. Stoupání 10 %, vršek vidíte skoro pořád před sebou jako na dosah. A furt tam nejste!!! Asi 8 km před vrcholem mám krizovku, nejsem schopen šlapat ani z mírného kopce. Dojíždím Oskiho (který čeká, jinak bych ho nedojel) a cpu do sebe Speed8 a tyčku BigShocku. A vzhůru!
Bédoin, cíl v pozadí.
Po necelých 3 km. Vyjíždíme z Bédoin a nechutně z nás lije.
Poslední úsek od chaty, kde jsem do sebe nacpal všechny dostupné podpůrné prostředky.
Tááák. A už jen kiláček v 8 % stoupání. Překvapení přijde za zatáčkou - sedýlko a v něm protivítr z údolí. Zábava nekončí.
A konečně vrchol!!! V pozadí ta zatáčka s protivětrem. Sotva jsem vypnul a schoval foťák, ozvalo se burácení stíhačky. Čučeli jsme nahoru, kde letí... A proletěla POD NÁMA!, Mirage přímo nad tou zatáčkou v pozadí z jednoho údolí do druhého!
Lioux cestou zpátky do Aptu. Nemáte někdo lezeckého průvodce...?
30. 8. 2011
Byl by to trapas být v Aptu a nebodívat se do Boux, slavné to lezecké oblasti. Takže ráno berem lezení a jdem to omrknout.
Koupil jsem si průvodce, tak jedem cesty zprava doleva, od nejlehčí po těžší. Uvidíme, kde se zaseknem.
Oski a ty jeho čtverkové prásky...
Po třetí vylezené cestě začíná Evka znovu pyskovat, prý jestli už toho nemáme dost a že kolo je lepší. Já bych jí takovou... No... Končíme nějakým 6a, hezky převislé, dírky, prostě parádní struktura.
Odpoledne přejíždíme do kempu v La Palud-sur-Verdon.
První pohled do Verdonského kaňonu.
Skvělý kemp, který obývají téměř výhradně lezci. Majitel je skvělý pán, se kterým jsem si výborně popovídal (rukama nohama, neznaje frencouzštiny). Cena 15 Euro za osobu, za stan ani auto se nepřiplácí. K dispozici sprcha s teplou vodou, relativně čisté záchody a přístřešek, kde se dá vařit a zevlovat v případě nepřízně počasí.
Výhled na večer od stanu v kempu.
31. 8. 2011
Jdem se projít Verdonským kaňonem. Auto necháváme u Chalet de la Maline a vyrážíme dolů do kaňonu.
Kaňon shora...
Tunel... Prý pro plánovanou elektrárnu. Naštěstí se nestavěla a kaňon zůstal zachován.
1. 9. 2011
Rest day. Jedem k Lac de Sainte-Croix, do kterého ústí řeka z kaňonu, půjčujem si šlapadlo a jedem se projet kousek proti proudu.
Jezero Svatého kříže.
Evka s Oskim na šlapadle... Parádní koupání tam bylo!
Po svačině na pláži volám Fidovi a domlouváme se na setkání v Les Gorges du Loup. Fidovo auto stojí před tunelem, vyrážím na obhlídku.
Fido krokuje...
Dostává se mi detailního výkladu. "Tady tohle 8b vylezla minulý týden kamoška (Muriel Sarkany). A tohle 8b jsem před 14 dny nacvičoval s kamoškou (Helena Lipenská)..." Fakt mě sere! Ale leze mu to.
Domluvíme se, že nás Fido po skončení tréninku vyzvedne u viaduktu v Le Bar sur Loup, sjedem k němu domů a dáme si něco k jídlu. Čekáme cca do 21 hodin (Fidův lezecký zápal se nedá návštěvou zmírnit) a fido je překvapený, že chceme jít na to jídlo. Tak jdem do bufáče pro nějaký salát a ještě něco, co už si nepamatuju.
2. 9. 2011
Ráno mizí Fido do práce. My se jdem projít po Antibes směrem k majáku podél pobřeží.
Rusové se svými luxuxsními jachtami vedou!
Jacha na jachtě...
Antibes shora, v pozadí Nice. (Ladis se naučí vyslovovat [nys], ne [najs]!!!)
Odpoledne nákup suvenýrů a drobností na cestu.
Večeře v parádní restauraci Albert 1er, smažené grundle coby předkrm a pak okoun s rajčatovým pyré. Dobré to bylo!
3. 9. 2011
Neeee!!! Jedem domů. Abychom to zkrátili, jedem přes Itálii, čímž přicházíme o nějaké nanuky, neboť dálnice se platí. (Cca 60 Magnumů nás to stálo :-).)
V Itálii kousek od Genova začíná v autě svítit "Engine fault". Zastavujem na benzince a Oski obvolává asistenční službu. Na dovolenou Fordem, z dovolené vlakem... Nakonec asi po 4 hodinách verdikt - něco s turbem, ale pojede to. OK, vyrážíme na stratiplnou cestu k domovu. Jedem po dálnici 80 km/h, z kopce to rozkuříme až na stovku. Brenner je utrpení. Z Mikulova do Ostravy peklo.
4. 9. 2011
Kolem 2:00 ráno (Nebo ještě později?) dojíždíme domů. Mám té cesty plné zuby, uklízím zběžně věci a fičím spat.
Ráno se probouzím, mám chuť na francouzskou bagetku a jsem nasraný z Ostravy. Pozvu se k našim na oběd pod záminkou, že ukážu fotku, jsem mrtvý a těším ze znovu do Francie! (Příště Saint-Émilion nedaleko Bordeaux!)
Oskimu díky za parádní přípravu trasy! A... Zas někdy.
Zbylé fotky jsou v galerii, neváhejte psát komentáře.